Napsala jsem do školního časopisu ECHO

7. listopadu 2008 v 16:19
Byla jsem požádaná, abych napsala do školního časopisu ECHO, který vychází tak jednou za dva..tři měsíce. Měla jsem napsat něco o nás devátácích, když odcházíme. Kamarádka mě doporučila a já jsem z toho byla nadšená. Chtěla jsem napsat něco aby to lidi nenudilo aby to nebylo přímo jako ve škole, něco neotřelého. Tak kdyby jste si někdo chtěli přečíst článek jak vnímá jedna pubertální holka školu a lidi v ní, budu jedině ráda. (Zveřejněno už i na evelyn.blog.cz)


Devítka odchází....
Nostalgicky vzpomínám na náš první den na této škole. Stáli jsme před všemi těmi lidmi, koukalo na nás tolik tváří a vím, že nebudu hlát, když napíšu, že většina dětí měla strach, ale zároveň byli hrdí na to, že jsou prvňáci. Každý byl svým způsobem nadšený, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká.
První třída proběhla klasickým způsobem máma mele maso. A tak to to šlo dále, jen nároky se bez mého povšimnutí měnily k náročnějším. Prvním stupněm nás provázely milé paní učitelky, které měly svatou trpělivost vydržet naše předpubertální výplody, křik a potřeby vyjádřit vždy a nahlas své názory ať už se jednalo o to, či ono.
Čas, tedy aspoň pro mě, utelk jako voda a my šesťáci jsme se šinuli po těch namáhavých schodech na dlouho očekávaný druhý stupeň, který byl stejný, jako ty schody. To mi věřte. Už jsme nebyli nejstarší na patře, milé paní učitelky vystřídali bdělí a pohotoví učitelé schopni zasáhnout u každého sebemenšího problému. Mezi dětmi to byli deváťáci, kdo měli hlavní slovo a my jsme z nich měli určitý respekt. Zpestření monotoních pohledů na tuto část našich životů osvětlovaly nenadálé odpadlé hodiny, porady učitelů, výlety, vystoupení školy na různých akcích a sportovní dny, které jsme vítali s otevřenou náručí. V sedmém, ročníku začala ta nekonečná míchačka: Vaše budoucí povolání. Vcelku jsem měla představu, co bych mohla dělat, ale když jsem se v té době podívala do tváří spolužáků, nevypadi, že je osvítila jasná vize další školy, popřípadě jejich budoucí práce. Všem to připadalo jako věc vzdálená, tak se tím ani nějak nezabývali. Opět to rychle uteklo a my jsme se krčili nad přihláškami na SŠ. Ta míchačka se najednou točila strašně rychle a já se bála, že skončím někde ve firmě na postu pomocné uklízecí síly za poloviční plat. Ale můžu za všechny deváťáky říct, že jsme přijatí.
A jak jsme brali naše učitele? Já bych řekla, že s nimi byl kříž, ale oni to s námi taky neměli lehké. Neříkám, že se třeba někdy nenaskytla situace, kdy bychom se všichni společně nezasmáli. Třeba pan učitel Žižka, ten nám ve volné chvíli vyprávěl vtipy nebo teorie o konci světa. -Naši budoucnost vidím černě.- Gestikulace pana Melky, proč zrovna přímka vede tímto bodem nás také nenechala klidnými. Hlášky paní Přikrylové a taky paní Bartoňková. S těmi všemi a i s ostatními jsme se uměli zasmát.
Se mnou ve třídě bylo velké hejno chudáků prožívající složité období školní docházky, kteří se měnili. Ani teď, na konci devítky, nejsme ve stejném složení, jak tomu bylo na začátku. Opustili nás a přišli noví žáci, na některé se možná zapomělo a některým zůstanou vryty silné vzpomínky. Charakteristiku naší třídy bych vám neuměla asi popstat. Dvacet lidí, dvacet různých povah. Oooooo, legražních zážitků, těch bylo hodně, jenže v tenhle moment si nemůžu na žádný vzpomenout. Vidíte, to jsou následky školní docházky: na normální věci zapomínám, ale že v siluru byl přechod z vody na souš si pamatuju. Svatí jsme taky nebyli, naše maléry se po škole vždy šířily takovou rychlotí, že by mohly závodit se zvukem. Říka se, že na to by se nemělo vzpomínat.
Jsem ráda, za tu skupinu lidí, kterou jsem tady poznala a za to, co jsem s nima zažila. Abych to zakončila nějak otimističtěji. Upřímě si myslí, že tahle škola je dobrá příprava nejen na SŠ, ale i na život. Čeká vás toho tady všechny ještě spousta. A snažte se po přečtení usmát, tahle škola si to zaslouží.
Odchod naší třídy bych nazvala takto: ,,Plačte, elita odchází."
silně poznamenaná školní docházkou Bára Podzimková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lena Lena | Web | 7. listopadu 2008 v 22:38 | Reagovat

Bože, ty mi mluvíš přímo z duše! Moc krásně napsaný, máš talent!

2 Evelyn E. E. Evelyn E. E. | E-mail | Web | 8. listopadu 2008 v 9:07 | Reagovat

Děkuju! :*c)

3 Ginny Weasley-SB Ginny Weasley-SB | E-mail | Web | 17. ledna 2009 v 17:29 | Reagovat

Jo moc hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama