Harry Potter a bolest z minulosti - 4

19. prosince 2008 v 10:01

Kapitola čtvrtá

Splaskávací kouzlo

Brumbál se opět posadil, myslel si, že tak ulehčí následujícímu zdělení, jenže to bylo ještě horší. Harry seděl přímo proti němu a vpíjel se do něj očima, čekal na odpověď a čím více jeho ředitel otálel, tím ji nechtěl slyšet, bál se toho nejhoršího...
,,Ano, tvoje maminka....ehm vaše maminka opravdu Jamese podvedla....."
V tu chvlíli se s Harrym všechno obrátilo vzhůru nohama, ale říkal si, že musí pozorně poslouchat, aby přece našel něco, co by to vyvrátilo. Tvářil se absolutně neurálně, jen zatínal prsty do opěrek křesla.
,,Ale jestli tě to uklidní," promluvil tiše Brumbál ,,bylo to v době, kdy ještě nebyli manželé."
Harry se nijak neuklidnil, v hlavě měl takový zmatek, krev se mu hrnula do mozku a měl pocit, že se po Brumbálovi vrhne. Musel to slyšet, ale vůbec nebyl připravený...A dá se na takové věci vůbec připravit? Řekl si v duchu.
Evelyn za celou dobu nepromluvila, neustále se třásla, přesto že bylo v pracovně teplo.
Brumbál vzal beze slov hnědý kožený deník s runami, který voněl po jasmínu. Zamávál nad ním hůlkou nezapamatovatelným pohybem a ten se s cvaknutím otevřel. Stránky byly tak zašlé stářím, že bylo sotva viditelné písmo, které se pravidělně a úhledně stáčelo doprava. Brumbál začal číst a pronikavá vůňě jasmínu se linula pracovnou. Evelyn se přesatala trochu třást.
...,Drahý deníku, musím se někomu svěřit. Před pár dny jsem udělala něco, čeho budu nadosmrti litovat. Zradila jsem Jamese.... Udělala jsem největší hloupost na světě. Nejen, že jsem se zamilovala do jiného muže, jméno neuvedu, z důvodů, aby tě někdo nenašel a vše si přečetl a taky pro to, že na něj chci zapomenout. Chci zapomenout na celý úsek těch dnů, kdy jsem byla s ním. Kamkoli dnes chodím v Godrikově Dole připadám si jako vetřelec, mám pocit, že jsem zradila vše kolem, nejen Jamese...'
Brumbál se podíval přes své půlměsícové brýle na posluchače a pokračoval.
,Ta bolest u srdce je nepopsatelná, navíc mi poslední dobou je stašně špatně, motá se mi hlava, neunesu težké věci ani Jamesův pohled. Na nic nepřišel a ani nesmí...'
Brumbál sklapl knihu, znělo to jako výbuch bomby, jak tam bylo ticho.
,,A potom si uvědomila, že čeká vás Evelyn." pokračoval Brumbál. Jak v deníku popisuje použila splakávací kouzlo, aby to na ni nikdo nepoznal. Muselo jí to působit mučivé bolesti, ale dosáhla svého. Deník končí úvahou, že vás musí dát do sirotčince, nechce, aby se o její chybě někdo dozvěděl, a tak jste se Evelyn ocitla dvacátého srpna roku 1979 na prahu sirotčince paní Coleové. A potom jsi se za rok narodil ty Harry." dopovídal bez pomocí knihy, kterou před tím, než Harry přišel, prostudoval. Už zase stál. ,,Teď bude Evelyn nejdůležitější vás příjmout do naší školy a vysvětlit vám vše o našem světě." Pohlédl na dívku a její myšku, která po celou dobu ani nepískla. ,,Ale předpokládám, že nechcete, aby někdo z učitelů něco věděl." Pohlédl na Harryho i Evelyn.
Oba hned zavrtěli hlavou. Harrymu pořád nedocházela podstata věci, seděl tam jak opařený.
Někdo zaklepal na dveře.
,,Dále." ozval se ředitel a vůbec ho ten zvuk nepřekvapil. Ve dveřích teď stál samotný ministr kouzel Kornelius Popletel a potil se více než jindy. ,,Zdravím Brumbále, tak co bylo tak naléhavého?" pohled mu sklouzl na Harryho a dívku vedle něj."
,,Jestli je to všechno pane řediteli, tak bych šel." podíval se na něj Harry, a mluvil jakoby zrovna ukončili nepodstatnou debatu o překročení řádu. Nechtěl zrovna teď poslouchat Popletala, kolik mají na ministestvu práce a zbytečné otázky ohledně jeho přítomnosti zde.
Brumbál pochopil. ,,Ano to je vše můžete jít, pane Pottere."
,,Evelyn, chtěl bych vám představit našeho ministra kouzel."
,,To je ta dívka, o které jste mi poslal vzkaz? " zeptal se ministr.
,,Ano je to velice zvláštní, musíme spolu vyřešit pár....." to vše Harry ještě zaslechl při odchodu, spěchal, chtěl být nejdál od těch problémů, od toho zmatku, který se naskytl v jeho životě, od sestry....
,,Nevlastní!" vykřikl nahlas a kopl do jednoho schodu, když vycházel ven z hradu. Docílil však jen úmorné bolesti v noze. Chtěl teď být sám.
Šel ani nevěděl kam, až se ocitl u Černého jezera, které se ani nepohnulo a vypadalo jako tmavé, nepřístupné sklo. Sedl si za jeden velký strom, kde sedával většinou s nelepšími přáteli Ronem a Hermionou ve slunných dnech.
Říjnový vítr mu cuchal vlasy. A stejně takovou rychlostí mu vířily myšlenky v hlavě. Jeho matka, kterou nikdy nepoznal, považoval za nejlepší ženu na světě, jenže teď zjistil, že podvedla jeho tátu. Vždy byl hrdy na své rodiče a na všechno, co v životě udělili. Jenže teď pochybpval o jejich bezchybné pověsti, ta ale stejně pro něj nebyla důležitá, přitom by dal vše na světě, aby byli tady s ním jako celá rodina, možna i s jeho sestrou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lena Lena | Web | 19. prosince 2008 v 15:20 | Reagovat

to je prostě něco jak píšeš.... Jak dokážeš udělat všechny ty detaily - ten jasmín třeba se mi teď vybavuje, toho bylo víc - skvělý!

2 Evelyn E. E. Evelyn E. E. | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 20:44 | Reagovat

Díky! :c)

3 Ginny Weasley Ginny Weasley | E-mail | Web | 17. ledna 2009 v 11:56 | Reagovat

:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama