Harry Potter a bolest z minulosti - 14

14. července 2009 v 10:23
POSLEDNÍ KAPITOLA

Je to šíleně dlouho, co jsem zveřejnila předposlední kapitolu. Proto to by asi bylo lepší kdyby jste se o jednu vrátili zpět, aby jste se dostali zpátky do děje.
Nevím jak jste čekali, že to skončí, nic méně mě zajímají vaše reakce ať budou jakékoliv.
Je mi zvláštně, pachtila jsem se s tím tak dlouho -nemluvím o téhle kapitole, ale o celém příběhu- a teď mi to bude chybět. Snad abych vymyslela dalš námět ... ?
Doufám, že se vám Evelyn aspoň trochu líbila. :c )

Kapitola čtrnáctá

Setkaní na hřbitově

Malý kopec porostlý vysokou trávou zakrýval osamělý hřbitov, kde vedla prašná cesta. Široko daleko se táhly neudržované louky a lány. Civilizace byla míle vzdálená. Sám kostelík vypadal poněkud omšele, porpaskaná omítka a rozbité okno. Samotné místo určené, pro hroby a polorozbořilé, plevem zarostlé náhrobní kameny ukazovaly stáří všeho, co tu bylo.
Harrymu se to ale všechno líbilo, byl slunný den, který ukazoval více kazů tohoto místa, než by bylo normálně možné. Ale určitým způsobem měl tohle místo rád. Větší radost by mu však udělalo, kdyby zde nikdy nemusel.
Kouzelnický svět mohl opět volně dýchat. Zlo, které jej sužovalo, tak dlouhý čas a vybralo si tolik nevinných obětí, bylo zničeno. Stálo to, ale celé kouzelnické společentví, které bojovalo proti Voldemortovi, neuvěřitelné ztráty, bolest a síly. Výsledná radost po nekonečném boji s Pánem zla a jeho stoupenci byla spíš jakýmsi vyčerpaným povzdechnutím. Povzdechnutím za dlouhou tratí, která se zdála nekonečná. Bouřlivých a dlouhých oslav bylo nesčetně. Tisíce násobně předčily oslavy v den, kdy malý chlapec zůstal na živu. Vrásky však ve všech teď už šťastných tvářích zanechaly stopu, vzpomínku na časy, kdy nesvítilo slunce. Lidé nezapomenou.
... větší radost by měl, kdyby tohle místo nemusel navštěvovat, chodil sem však každý rok. Sám. A to proto, že tu ležili, jeho přátelé a lidi, kteří mu byli neuvěřitelně blízcí jako Tonksnová, Lupin, Fred a další, kteří přišli při posledním boji v Bradavicích o život. Kvůli nim každý rok přicházel na toto bohem zapomenuté místo i přes poznámky jeho ženy Ginny, nebo paní Weasleyové a dalších členů rodiny, kteří by jej rádi doprovázeli. Ale Harry vždy chodil sám, přemýšlel na kopci zakrývající hřbitov, jelikož jeho život teď byl neuvěřitelně štastný. Měl skvělou maželku a zdravé děti, přátele a obrovskou rodinu, kterou byl neustále obklopen. Ale tyhle okamžiky mu měly připomenout, co všechno to stálo a že je vlastně nejšťastnější člověk na světě.
Začal se zvedat vítr. Harry vstal rozhodnut, že obejde kopec a přemístí se do Vydrníku svatého Drába uslyšel, jak na štěrku brzdí kola osobního auta. Zvedla hlavu a uviděl, že z rodinného červeného auta vystupuje mladý muž s hnědými vlasy, vysoké postavy. Na straně spolujezdce vyskočila mladá paní s hustými kudrnatými vlasy sepnuté do nějakého copu. Žena hned utíkala k zadním dveřím, otevřela a chvíli zůstala nakloněná do auta.
Harry pomalu scházel z kopce, ruce v kapsách. Prošel kolem řady nejstaších hrobů, kde už nebylo čitelné ani jméno zesnulého. Prudce se zastavil za skupinkou bříz. Od auta vyběhla malinká holčička s vlásky stejně kudrnatými jako žena v autě, ale v obličeji, celá po muži, který auto řídil. Rodiče malé holčičky, která hřbitov očividně už navštivila podle toho jak se chovala, vytáhli z kufru auta rezavý kbelík a ještě nějaké zahradní potřeby.
,,Elizabeth? Elizabeth?" napřímila se žena a rukou si zastínila oči proti slunečním paprskům a pohledem hledala dceru.
,,Já se po ní podívám." ujistil ji neznámý muž a odběhl.
Harrymu se převrátily vnitřnosti a snad každá buňka v jeho těle bila na poplach. On totiž hleděl na svou sestru. Ta mladá vysoká žena, která se teď přehrabovala v kufru a mračila se byla Evelyn. Dokonce se mračila úplně stejně jako tehdy. Harry si uvědomil, že se usmívá. Bylo to tak neskutečné a při tom to byla pravda. Harry absolutně netušil, co by měl udělat. A měl by vůbec něco?
Zabouchla kufr a klíčkem zamkla auto. Vyšla k místu kde, stál Harry a on si uvědomil, že musí vylézt zpoza bříz, jinak by vypadal, jako, že ji špehuje. Dělal, že si zrovna s nesmírným zaujetím prohlíží hrob jakési Amaly Sillvanové.
,,Dobrý den." pozdravila ho a usmála se na něj.
,,Dobrý den." odověděl. Panebože vidět ji takhle z blízka ... odehrávaly se v něm neuvěřitelné emoce, chtěl něco říct, ale k čemu by to bylo? Určitě by nevěřila tvrzerní, že on je kouzelník a ona je jeho kouzelnická sestra. Že jí kdysi pro její bezpečí vymyzali pamět a změnili jí život. Nesnášela mudlovský život, ale teď vypadala spokojená. Poodešel k sousednímu hrobu vedle Amaly s hráným zájmem o náhrobek, očkem ale pokukoval po Evelyn, která si klekla k nedalekému hrobu a odstraňovala z něj plevel. Měl pocit, že ji sleduje věčnost, když tu přiběhla malá Elizabeth a skočila matce do náruče.
Harry odcházel. Slyšel smích a to mu stačilo. Dal by sice cokoli na světě aby tam mohl jen tak stát a dívat se na ni a její rodinu, ale věděl že takhle to bude lepší.
Obešel kopec a s tichým prásknutím se přemístil. Nyní stál na neupraveném dvorku před křivou stavbou, kterou tak věrně znal. Slunce zapadalo a on věděl, že jde zrovna včas. Dneska měli na večeři pozvanou návštěvu Rona s Hermionou, Nevilla a Lenku. Museli večeřet venku, protože v kuchyni nebylo tolik místa. Viděl, jak před domem pobíhá Ginny a připravuje stoly, kolem pobíhají děti a jedno překřikuje druhé.
,,Až to táta zjistí tak uvidíš ... " křikl Albus na bratra.
,,Co až zjistím?" zeptal se Harry a zastavil se před tou scenérií.
,,Harry! Bála jsem se, že už to nestihneš." Ginny jej políbila na tvář a odběhla do domu pro příbory. ,,Nechte toho a pojďte mi radši pomoct." okřikla syny a vypadala u toho jako paní Weasleyová.
,,Tohle jsem našel na půdě, zakoktal James a začali jsme se hádat, kdo je na téhle fotce. Albus říká, že je to teta Hermiona, ale to je hloupost."
Harry Po dlouhé době v ruce držel kožené album s fotografiemi, které mu v prvním ročníku věnoval Hagrid. Teď však sledoval poslední snímek celého alba, na kterém se přátelsky usmívali a potom oba vybuchli v pravděpodobně hlasitý smích on s Evelyn. Drželi se kolem ramen a něčemu se neuvěřitelně smáli a znova a znova. Ne to není Hermiona.
James si posměšně odfrkl. ,,Věděl jsem to. A kdo to teda je?"
Je to báječný a teď moc šťastný člověk. Jednou vám o ní povím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fleur Fleur | Web | 14. července 2009 v 14:37 | Reagovat

Oh bože !
... Tak oni jí tu paměť fakt vymazali ... musí to být děsný pocit, vědět, že má sestru a přitom ta sestra o něm neví.
To bylo moc hezký Eve =) i smutný ... teď nad tim budu ještě několik dní přemýšlet. Ale naštěstí jsi to vyrovnala zdravou dávkou happy endu =) vědět, že má Harry i šťastnou rodinu je pěkný =)

2 eli a latri tvje Sbčko :o) eli a latri tvje Sbčko :o) | Web | 14. července 2009 v 20:05 | Reagovat

téda skvělá kapitola!!! protože sem jí myslim před tim začala číst, pak sem na to zapoměla a tzeďkon si sem dala poslední kapitolu - tak sem si to četla celý od začátku :D dalo to zabrat ale stojí to rozhodně za to!!! :o) suprový - moc se ti to povedlo!!!! ale souhlasim s Fleur - je to smutný když jí vymažou paměť- chudák!!!! ale na konci jak se tam všichni bavěj - šťastná rodinka - Ginny+harry a jejich děti!!! :o) fakt krásný!! :o)
Jakto, že žádné fotky s tebou? To né, a né - zapomeň na fotky se mnou - dostala bys šok a nechci si tě vzít na svědomí!!! :o) takže jo dám sem Burj Al Arab - ten nejluxusnější hotel a další známý fotky ale ber lidí (teda lidi tam budou ale né já!!!) :o)
jéj se ale máš že máš 2 brigády!!! jako mě možná dopadne 1 - ale to se eště neví jistě!!! njn je vidět že sem to letos nechala zase na poslední chvíli - jako dycky :o) né ale letos mi překvapilo, že kvůli tý krizy berou hlavně nad 18 a nebo vůbec!!!:( njn tak příští rok to snad dopadne líp!!! :o)
a co to máš za ty brigády??? vim žes mi to možná už psala, ale já sme hlavička děravá a navíc sou prázdniny!! !:o)

3 Lena Lena | Web | 14. července 2009 v 20:20 | Reagovat

Ahoj dneska ve 23:00 bude končit 3. kolo Soutěže o nejlepší postavu z Harryho Pottera a zítra bude od 9:00 začínat 4. kolo.

4 Lena Lena | Web | 14. července 2009 v 20:36 | Reagovat

Teda Eve.... já nevěřila, že jí tu paměť nakonec vymažou, že se stane něco nečekanýho, co jim to překazí.... ae tohle... to je stokrát lepší, rovno skok o tolik let do budoucnosti... Hlavně že byli všichni živí a spokojení:-)

5 danna danna | Web | 16. července 2009 v 15:02 | Reagovat

fotka z filmu titanic je opravdu hezká, ten film stojí za vidění

6 Simona Simona | Web | 16. července 2009 v 20:23 | Reagovat

Ev proč poslední? Došla slina?

7 sib sib | Web | 17. července 2009 v 12:13 | Reagovat

nádherná kapitola, oprvadu nádherná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama